Hanna (Hanna)
USA 2011, režie: Joe Wright
Žánr: Drama, akční, thriller
Stopáž: 111 min.
Hrají: Saoirse Ronan, Cate Blanchett, Eric Bana, Tom Hollander, Olivia Williams, Jason Flemyng
Hanna je šestnáctiletá dívka, která žije s otcem v drsné finské divočině. Její den je naplněn lovem a tréninkem schopností nutných pro přežití. O televizi a jiných technických vymoženostech ví jen z vyprávění a proto není divu, že chce poznat skutečný život. Otec ji vychoval tak, aby přežila za všech podmínek a tak ji čeká první a možná i poslední mise. Pokud chce do světa, musí se nejdříve postavit nepříteli číslo jedna – bývalé otcově kolegyni a agentce CIA Marisse Wieglerové. Začíná tak hon po celé Evropě, během kterého dívka poznává sama sebe, přátele a zjišťuje, že pokud chce přežít, musí se skutečně přizpůsobit a zabít ty, co se jí v tom snaží zabránit. Vše, co znala byla jen lež a to, co na své misi může získat nebude jen pravda o tom, kým je, ale i vytoužená svoboda.
Hanna je výborný napínavý thriller s výborným hereckým obsazením. Saoirse Ronan je natolik chladná a netečná až člověka mrazí, zvláště když si představí, že se jedná o puberťačku, která až při vražedné misi potká vrstevnici a poprvé i něco jako přátelství a normální rodinu. Cate Blanchett je naopak natolik „agentská,“ že by ji člověk přetáhl obuškem a skutečně ji zastřelil. Eric Bana je ve své roli oproti svým kolegyním odstrčen poněkud do pozadí, ale i tak předvádí kvalitní a přesvědčivý výkon. Jeho tvrdý, ale zároveň milující otec neměl mé sympatie, ale dal své dceři vše, co si myslel, že jí dát musí a že je pro ni správné. Zápletka filmu je jasná, rychlá a chladná jako samotná finská příroda na začátku. Když jsem se nad ní s odstupem času zamyslela, tak mě až zamrazilo. Hlavní hrdinkou je šestnáctiletá dívka, která zná smrt více než dokonale a přijde jí zcela normální vraždit při cestě za svou svobodou a přitom ji ani nenapadne se zeptat, proč tomu tak je, proč je automaticky lovnou zvěří, která musí zemřít.
Příběh je prostý a stejně tak se odvíjí i film. Děj je přehledný a zcela jasně graduje ke svému cíli, jehož finále je stejně tak napínavé, jako mrazivé a smutné. Střih i kamera jsou jasné a přehledné. I exteriéry jsou zvoleny perfektně, mrazivé Finsko střídá vyprahlá poušť a pak šedivý oprýskaný Berlín. Stejně uhrančivá je i hudba, která mrazí a dokresluje vše, co bylo výše zmíněno.
Dávám 70%, dala bych i 80, ale z osobního lidského hlediska se mi myšlenka dětského zabijáka příčí a tenhle zabiják je zatraceně dokonalý a nebezpečný.
